Srdce Ježíšovo, kopím probodené
Dvacátá šestá invokace litanie nás vede k zamyšlení nad posledními okamžiky Kristova pozemského života a nad nesmírnou láskou, kterou projevil až do samotného konce. Tato invokace odkazuje na událost z evangelia podle Jana, kdy voják probodl Ježíšův bok kopím a z jeho Srdce vytryskla krev a voda (Jan 19,34). Krev a voda, které vytryskly z jeho Srdce, se staly symbolem svátostí – krev představuje eucharistii, dar jeho těla a krve, a voda odkazuje na křest, který očišťuje a přivádí nás k novému životu. Jeho probodené Srdce je tedy pramenem všech milostí, které dostáváme prostřednictvím církve. Probodené Srdce se otevírá, aby nám všem umožnilo vstoupit do jeho lásky a přijmout jeho odpuštění. Ježíš nám ukazuje, že pravá láska je oběť, která se dává zcela druhým. Tato oběť není slabostí, ale největší silou, která proměňuje svět. Modlitba „Srdce Ježíšovo, kopím probodené, smiluj se nad námi“ je připomínka, že zranění, která v životě zakoušíme, mohou být proměněna v pramen milostí, pokud je spojíme s Ježíšovým utrpením.
Modlitba
Pane Ježíši Kriste, ty sis za nás nechal probodnout své Srdce. Tvá láska tě přivedla k oběti za nás. Ve tvém svatém vzkříšení je navěky stvrzeno, že je to láska, co má poslední slovo, že to ona dobývá vítězství. Dej, ať nepochybuji o této pravdě, ani když někdy hrozí, že temnota ve světě nabývá převahy. Pomoz mi nést tuto dobrou zprávu také druhým lidem. Amen.