1. Když na kříži pněl Spasitel / a pod křížem pláč věrných zněl, / on ve své velké žalosti / k nám pravil slova milosti, / všem k útěše a radosti.
2. Když viděl zástup nepřátel, / jak rouhavě se ukláněl, / rty jeho prosbu šeptají: / Co činí, Otče, neznají, / jim odpusť hřích, jejž páchají.
3. Když lotr vpravo visící / jej prosil s myslí kající, / by v ráji byl ho pamětliv, / dí Pán, k němu se nachýliv: / Dnes budeš se mnou v ráji živ!
4. Když matku viděl pod křížem, / jak trpí muka v srdci svém, / Ó matko – praví vlídně Pán – / buď místo mě ti synem Jan, / on k službě tvé je povolán.
5. Když údy krve zbaveny / a žhavé žízně plameny / mu vzplály v ústech přesvatých, / Pán Žízním! volá v strastech svých, / však v odpověď zní katů smích.
6. Když hlava, nohy, ramena / jsou krutou trýzní sevřena, / Pán opuštěnost pocítil / a mocně zvolal ze všech sil: / Proč, Bože, jsi mne opustil?
7. Když blížila se chvíle ta, / v níž Pán odcházel ze světa, / za naše hříchy splatil trest / a zvěstoval nám blahou zvěst / svým slovem Dokonáno jest!
8. Když bije třetí hodina, / Pán všechny síly napíná / a k nebi volá: Otče můj, / v tvou náruč vrací se Syn tvůj! / A dokonal tak život svůj.
9. Ó Pane, o to jediné / tě úpěnlivě prosíme: / I nám rač hříchy prominout, / a když se skončí naše pouť, / nás do náruče přivinout.