Evangelia dosvědčují, že Ježíšova modlitba nabývá na síle a hutnosti v hodině jeho utrpení a smrti. Ve dnech posledních Ježíšových Velikonoc tedy spatřujeme Ježíše plně ponořeného do modlitby. Jak jsme slyšeli, v Getsemanské zahradě, kde se ho zmocnila smrtelná úzkost, je to modlitba velice vzrušená, a přesto se právě v tuto chvíli obrací k Bohu, kterého nazývá „Abbà”, Tatínku. Toto slovo z Ježíšova jazyka – aramejštiny – vyjadřuje nekonečnou niternost a důvěru. Ježíš vnímá, že kolem něho houstne temnota, ale proniká jí za pomoci onoho slůvka: Abbà! Tati…
Aktualizací stránky se zobrazí další náhodný text.
