Drahé rodiny!
Člověk je cestou církve. Těmito slovy mám na mysli především četné cesty, po nichž se člověk ubírá, a zároveň chci zdůraznit, jak církev touží jít s člověkem bok po boku při jeho pozemské pouti. Církev přijímá účast na radosti a naději, smutku a úzkosti každodenní pouti člověka a je hluboce přesvědčena, že ji na tyto cesty přivedl sám Kristus.
Ze všech těchto mnohých cest je rodina první a nejdůležitější cestou. Je to cesta, od níž se lidská bytost nemůže odloučit. Normálně totiž přichází na svět uprostřed rodiny, a tak je možné říci, že jí vděčí za samu skutečnost, že je člověkem. Když rodina chybí, vytváří se v člověku vstupujícím do světa znepokojivý a bolestný nedostatek, který ho potom tíží po celý život.
Tuto cestu s křížem můžeme obětovat za naše rodiny, zvláště ty, které prožívají těžkosti a bolestné situace.
Před každým zastavením je úryvek z dopisu Jana Pavla II., který adresoval rodinám. I když byl sepsán před skoro 30 lety (1994), jeho obsah je stále aktuální.
Texty jednotlivým zastavení napsal papež Jan Pavel II. a modlil se je při křížové cestě v Koloseu v roce 1989.
 |
 |
 |