Srdce Ježíšovo, prameni dokonalé útěchy
Dvacátá sedmá invokace litanie nás vede k rozjímání nad Ježíšovým Srdcem jako místem, kde lze nalézt pravý pokoj a úlevu v utrpení. Tato invokace vyjadřuje hlubokou pravdu o tom, že Kristus je tím, kdo dokáže tišit každou bolest, obnovit naději a nabídnout pravou útěchu. Ježíš sám během svého pozemského života přinášel útěchu všem, kdo k němu přicházeli. Ve svém Srdci nesl soucit s lidskou slabostí. Tato jeho péče a láska pokračuje i dnes – Ježíšovo Srdce zůstává pramenem útěchy pro všechny, kdo hledají útočiště u něj. Tato invokace nám také připomíná, že pravou útěchu nenacházíme v pomíjivých věcech světa, ale v odevzdání svého života Bohu. Prosba „Srdce Ježíšovo, prameni dokonalé útěchy, smiluj se nad námi“ je modlitbou, která vyjadřuje naši touhu přiblížit se k Ježíši v našich těžkostech a nalézt u něj úlevu. Ježíšovo Srdce, jako zdroj veškeré útěchy, nám dává sílu nést své kříže a zároveň nás učí, jak být blízkými těm, kdo potřebují povzbuzení.
Modlitba
Pane Ježíši Kriste, kdo zakotví v tobě, nalézá dokonalou posilu. Ty jsi pramen veškeré útěchy. To je mi stále více zřejmější právě tehdy, když tě přijímám ve svatém přijímání. Ty se se mnou spojuješ ve svaté eucharistii tak úzce a pevně, že to nemůže být intenzivnější. Musím mít ještě strach, když jsi ty, milující Pán a přítel, se mnou? S tebou mohu jít svou cestu k nebeskému Otci statečně a radostně. Děkuji tvému božskému Srdci z celého svého srdce. Amen.