Jeruzalémské ženy pláčou nad křížem
Křesťanská duše, k Pánu se dívej,
o jeho lásce živě rozjímej.
Ženy na křížové cestě Páně nepředvádějí svou rovnoprávnost. Nevešly do dějin snahou o vyrovnání se mužům v horlivém tesání kříže, v hrubosti a surovosti. Vstoupily však do dějin tím, že zůstaly ženami. Nediskutují s muži o vině odsouzeného, ale podávají mu pomocnou ruku. Vědí dobře, že tento mladý muž má Matku, a každá z těch žen se v té chvíli stává jeho maminkou, pláče nad ním a s ní. Jsou to slzy matek.
„Neplačte nade mnou, ale nad sebou a nad svými syny.“ Pane, Ty odmítáš tento soucit, ty slzy lítosti? Neodmítáš, ty je pouze obracíš jiným směrem. Ukazuješ, kde je kořen všeho zla světa: ve hříších špatně vychovaných dětí. Ve hříších lidí, kteří vyšli z rozvrácených rodin, kteří strádali nedostatkem lásky nebo láskou falešnou a pokřivenou.
(Chvíle ticha)
Odpusť
Odpusť, Pane Ježíši, špatný příklad, který jsme často dávali naší mládeži. Odpusť, že i my jsme přispívali k pokřivení těchto stromků ještě mladých a zelených.
Smiluj se
Smiluj se nad matkami, které se trápí nad špatně vychovanými dětmi.
Poděkujme Kristu Pánu
za každou jeho svatou ránu.
Že pro jeho umučení,
navěky jsme s Bohem usmířeni.
 |
 |
 |