Ježíš se potkává se svou matkou

Křesťanská duše, k Pánu se dívej,
o jeho lásce živě rozjímej.

Kde jsou Tvoji učedníci, Pane? Kde jsou všichni ti uzdravení a nasycení? Kde jsou všichni ti, kteří Ti okouzleně naslouchali? Kde jsou ti, co Tě před několika dny vítali do Jeruzaléma jako svého krále? Zůstali tu jen žoldnéři a nepřátelé. A zůstala Tvá svatá Matka. Nebyla při Tvém oslavení na hoře Tábor. Nebyla při tom, když se za Tebou hrnuly nadšené davy, když jsi byl úspěšný. Věděla, že když se dětem vede dobře, maminku nehledají, ani nepotřebují. Ale teď, když je zle, je tu, aby pomohla.
Setkání se asi obešlo bez hlasitých slov, ale přece bylo výmluvné: „Jsi to Ty, mé dítě? Jsi to Ty, jejž anděl nazval Synem Nejvyššího?“ „Ano, Mami, jsem to já. A Tebe budou vzývat všechna pokolení matek bolestných nad kříži svých dětí. Tvé srdce pronikne dnes meč bolestí, aby bylo útočištěm všem, kdo Tě budou prosit o přímluvu ve svém trápení.“
(Chvíle ticha)

Odpusť

Odpusť nám, Pane Ježíši, naši troufalost, že mezi veliké bolesti Tvé a bolesti Tvé Matky vkládáme trampoty své.

Smiluj se

Smiluj se nade všemi matkami světa, které mají trápení se svými dětmi.

Poděkujme Kristu Pánu
za každou jeho svatou ránu.

Že pro jeho umučení,
navěky jsme s Bohem usmířeni.