Veronika podává Ježíši roušku
Klaníme se ti, Pane Ježíši Kriste a děkujeme ti,
neboť svým svatým křížem jsi vykoupil svět.
Boží Syn
Pane Ježíši Kriste, zatímco jsi pod křížem obklopen zdí od¬mítnutí, neporozumění a nenávisti, prodírá se tímto valem bezbožnosti jedna žena. Přichází k tobě Veronika a podává ti roušku své solidari¬ty. Rozumíš jejímu projevu účasti s tebou, když jí do roušky vděčně vtiskneš svou svatou tvář. Tak se Veronika, obraz Boha Stvořitele, z křížové cesty vrací s obrazem Boha Vykupi¬tele.
(Chvíle ticha)
Nebeský Otec
Nebeský Otče, při stvoření člověka jsi řekl: „Bylo to velmi dobré“ (Gn 1,31). Nyní Veronika na své roušce dostává obraz Syna člověka a Syna Bo¬žího. Otče, je cena za obnovení původního obrazu člověka tak vyso¬ká, že musí být zaplacena znetvořením obrazu Božího? Zde nám ukazuješ hřích v jeho drzé, brutální, bezbožné a sprosté podobě.
(Chvíle ticha)
Duch svatý
Duchu svatý, to jistě ty jsi Veroniku přivedl ke křížové cestě. Ty chceš, abychom skrze službu této ženy vždy mohli rozpoznat tvář Syna. Církev tě prosí: „Viny z duší našich smaž!“ a „Svaté rány těla jeho, v mu¬kách na kříž rozpjatého, vtiskni mocně v duši mou!“
(Chvíle ticha)
Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.
 |
 |
 |