Pečuj o své srdce! „Postní doba je poutí obrácení, jejímž středem je srdce,“ řekl papež František. Je proto třeba […] „pečovat o své srdce, aby se nestalo náměstím, na němž může volně pobíhat kdekdo, ale kde zcela chybí Ježíš.“ Proto zde z této brožurky přetiskujeme směrnice pro zpytování svědomí, jež spočívá v tom, že se ptáme sami sebe, čeho zlého jsme se dopustili a co dobrého jsme opomněli ve vztahu k Bohu, k bližním i k sobě samým. Ve vztahu k Bohu
Ve vztahu k bližním
Ve vztahu k sobě
Ve světle Božích slov prozkoumej svůj život I. Pán říká: »Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.« (Mt 22,37) 1. Směřuji svým srdcem k Bohu, abych ho miloval nade všechno věrným plněním jeho příkazů, tak jako syn otce, či jsem se spíše staral o věci pozemské? Mám správný úmysl při své práci? 2. Mám pevnou víru v Boha, který k nám promluvil ve svém Synu? Držím se pevně nauky církve? Staral jsem se o svůj křesťanský život posloucháním slova Božího, účastí na náboženském poučování, vzdalováním se všeho, co by mé víře uškodilo? Bylo na mně poznat v soukromí i na veřejnosti, že jsem křesťan? 3. Modlil jsem se ráno a večer? Je má modlitba opravdovou rozmluvou mysli i srdce s Bohem, nebo jen vnějším obřadem? Obětoval jsem Bohu své práce, radosti i bolesti? Utíkám se k němu v pokušeních? 4. Mám úctu a lásku ke jménu Božímu, či jsem Boha urážel rouháním, falešnou přísahou, nebo zbytečným vyslovováním jeho jména? Projevoval jsem neúctu k Panně Marii a svatým? 5. Zachovávám den Páně i církevní svátky tím, že se zbožně, činně a pozorně účastním liturgických shromáždění, zvláště mše svaté? Zachoval jsem příkaz o roční zpovědi a velikonočním svatém přijímání? 6. Nemám snad jiné „bohy“, totiž věci, o něž se více starám a v něž více důvěřuji než v Boha, třeba bohatství, pověry, spiritismus a jiné nevhodné způsoby magie? II. Pán říká: „Toje mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás.“ (Jan 15,12) 1. Mám opravdovou lásku k svému bližnímu, či zneužívám svých bratrů k svému prospěchu nebo tím, že jim činím, co nechci, aby oni činili mně? Dal jsem jim těžké pohoršení zlými slovy a činy? 2. Zamysli se, zda jsi ve své rodině trpělivostí a pravou láskou přispíval k dobru a radosti druhých: ať už jako dítě poslušností rodičů, prokazováním cti a pomoci v jejich potřebách duchovních i hmotných; či jako rodiče snahou o křesťanskou výchovu dětí, dobrým příkladem a otcovskou autoritou; anebo jako manželé vzájemnou věrností v srdci i v rozhovoru s druhými! 3. Dělím se o svůj majetek s těmi, kdo jsou chudší než já? Pokud jsem schopen, hájím utiskované, pomáhám ubohým, přispívám nuzným, či naopak pohrdám svým bližním, především chudými, starými, méně nadanými, cizinci nebo lidmi jiné rasy? 4. Jsem si vědom misijního poslání, které jsem přijal při biřmování? Účastnil jsem se apoštolské a charitativní činnosti církve a života ve farnosti? Pomáhal jsem potřebám církve a světa a modlil jsem se za ně, např. za jednotu církve, za šíření evangelia mezi národy, za zachování míru a spravedlnosti? 5. Pečuji o dobro a prospěch společnosti, ve které žiji, či se starám pouze o sebe? Přispívám podle svých sil ke spravedlnosti, počestnosti mravů, svornosti a lásce? Plnil jsem své povinnosti občanské, platil daně? 6. Jsem při své práci či ve svém povolání spravedlivý, čestný, pracovitý? Konám svou službu společnosti s láskou? Dávám spravedlivou mzdu svým zaměstnancům? Dodržuji sliby a úmluvy? 7. Poslouchám zákonnou autoritu a vzdávám jí povinnou úctu? 8. Jestliže jsem ustanoven v nějakém úřadě či vykonávám autoritu, vykonávám ji ke svému prospěchu, či k dobru druhých v duchu služby? 9. Zachovávám pravdu a věrnost, či jsem uškodil druhým nepravdou, pomluvou, donášením, opovážlivým posuzováním, porušením tajemství? 10. Uškodil jsem druhým na zdraví nebo životě, na jejich cti, dobré pověsti či majetku? Způsobil nějakou škodu? Radil jsem nebo prováděl přerušení těhotenství? Nenáviděl jsem druhé? Odděloval jsem se od nich hádkami, nepřátelstvím, nadávkami, hněvem? Pro svůj egoismus jsem se zdržel zaviněně svědectví o jejich nevinnosti? 11. Ukradl jsem cizí věci, bezprávně a nezřízeně jsem po nich toužil, způsobil škodu? Nahradil jsem, co jsem zavinil? 12. Jestliže jsem utrpěl bezpráví, byl jsem ochoten ke smíru, k odpuštění z lásky ke Kristu, či jsem v sobě uchovával zášť a touhu po pomstě? III. Kristus Pán říká: „Kdo zachovává moje přikázání, ten mé miluje.“ (Jan 14,21) 1. Jaký je základní směr mého života? Jsem živen nadějí na život věčný? Staral jsem se o postup v duchovním životě modlitbou, čtením a rozjímáním Božího slova, účastí na svátostech a sebezáporem? Byl jsem připraven krotit své chyby, sklony a špatné vášně, jako např. závist, mlsnost a poživačnost? Vyvyšoval jsem se před Bohem pýchou a domýšlivostí a pohrdal druhými v domnění, že jsem lepší než oni? Vnucoval jsem svou vůli druhým a nedbal na jejich svobodu a práva? 2. Jak jsem užíval věcí pozemských, svých sil a darů, které jsem od Boha přijal jako „hřivny evangelia“? Užívám všech těch darů k tomu, abych se den ze dne stával lepším? Byl jsem lenivý a neochotný? 3. Snášel jsem trpělivě bolesti a obtíže života? Jakým způsobem jsem uskutečňoval na svém těle umrtvování, abych »doplnil, co ještě chybí k utrpení Páně«? Zachovával jsem postní předpisy? 4. Udržoval jsem své smysly a své tělo ve stydlivosti a čistotě jako chrám Ducha svatého; a byl jsem si vědom, zeje povoláno ke vzkříšení a slávě a že je jako znamení Boží lásky k lidem, jež září zvláště ve svátosti manželství? Poskvrnil jsem své tělo cizoložstvím, smilstvem, nestydatostí, nečistými slovy a myšlenkami, touhami či skutky? Podléhal jsem svým žádostivostem? Zabýval jsem se četbou, rozhovory, navštěvoval představení a zábavy, jež jsou neslučitelné s křesťanskou i lidskou důstojností? Svedl jsem druhé ke hříchu svým neslušným jednáním? Zachovával jsem mravní zákony při užívání manželství? 5. Jednal jsem proti svému svědomí ze strachu nebo pokrytectví? 6. Snažil jsem se vždy jednat v pravé svobodě dětí Božích, podle zákona Ducha, anebo je ve mně vášeň, jejímž jsem otrokem? Zpovědní zrcadlo 1. Čas na Boha (modlitba, čtení Písma, mše sv.) Hrdost na víru Cizí oheň 2. Neurážel jsem svými řečmi/činy Boha, církev, náboženství… 3. Odlišuji neděli od všedních dnů (tj. nejen účast na mši svaté) Jak zacházím s časem 4. Vztah k rodičům, sourozencům, přátelům – Čas na ně, odpuštění, přehnaně kritický pohled, dokážu ustoupit názorům ostatních nebo musí být vždy po mém? 5. Poškozování svého zdraví (alkohol, kouření, drogy, přehnané diety, přejídání…) 6. Hraju i v oblasti sexuality s Bohem fair play? 7.Odváděl jsem státu, co mu patří (daně, pojištění…) 8. Šíření pomluv, klepů 9. a 10. Závist čehokoli – věcí, úspěchů, postavení, postavy, vztahů…. |
Moje vztahy 1. Vztah k Bohu – základní postoj 2. Vztah k Božímu slovu 3. Vztah ke svátostem 4. Vztah ke mši sv. a k modlitbě 5. Vztah k bližním – všeobecně 6. Vztah k rodině 7. Vztah k dětem 8. Pro staré a nemocné Podle manželského slibu Toto zpytování svědomí není pro každotýdenní použití. Je vhodné jednou či dvakrát do roka jako vodítko pro revizi životní cesty. Já… odevzdávám se tobě… a přijímám tě za manžela. Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím, a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. 1. Já odevzdávám se tobě… Věřím, že manželství je pro mne povoláním od Boha, mou cestou k Němu, Jak často, při jakých příležitostech si to uvědomím? Co vše jsem schopen investovat? Co obětovat? I množství práce, které mě příliš zaměstnává, vyčerpává, odlučuje,… ohrožuje manželské a rodinné soužití (popř. i jinak – neuspokojuje svou odborností, náročností,… nebo minimálním potřebným efektem apod.) Dávám pro společné užívání vše, co mám? Nechávám sebe, svůj život ovlivňovat svým partnerem? Čím, v čem, jak dalece? Zcela? Nehájím příliš svá práva, ale zdůrazňuji dostatečně (i sám sobě) své povinnosti? Snažím se budovat pro svého partnera prostředí, v němž by mohl růst? 2. Přijímám tě za manžela… Odevzdat se a přijmout to je vlastní svátostná forma, náplň manželství. Plně se někomu odevzdat a plně nějakého jiného člověka přijmout do svého světa, života, do sebe… Jak se starám o tyto příležitosti? Jak dalece ho (ji) přijímám do svého života? Přijímám ho veselého i vážného, radostného i smutného, ustaraného? Ctím, co je v úctě u něho a miluji, co má rád? 3. …slibuji, že ti zachovám lásku… Láskou musí být dáno, že se dávám aktivně zcela k dispozici, přijímám svého manžela, stává se součástí mne a já jeho… Máme o sebe navzájem pečovat, starat se o vzájemné štěstí, nést společně břemena, působit si rozkoš, ale především spoluzodpovídat za vzájemný růst a spásu, Máme se každý zvlášť i společně přibližovat k Pánu, dojít jednoty srdce, spolupracovat na spáse světa! Manželství má být pro nás školou lásky – lásky vzájemné, k bližním, k Bohu. Sleduji pozorně, co můj druh zrovna potřebuje ke svému růstu? Jsem schopen i dlouhodobě hledat, co potřebuje, co prospívá jeho růstu, dělá ho lepším, Dokážu správně rozeznat, co je potřebné, nutné, správné, dobré říkat, sdělovat, a co ne (co je lepší správně přejít, zamlčet, tiše obětovat) – z hlediska lásky, ohleduplnosti, růstu, manželské diplomacie a taktiky…? Umožňuji svému manželovi upřímnost, otevřenost, přímé jednání? Jsem si vědom, že láska předpokládá především důvěru? Věřím ve svého manžela? Věřím v jeho možný růst? 4. … slibuji, že ti zachovám úctu… Manželským spojením dvou lidí, dvou lidských životů, těl, úsilím o sjednocování… ještě nezaniká každý člověk z páru. Naopak! Uvědomuji si dostatečně tyto velké skutečnosti? Přijímám s hlubokou láskou, vděčností a zodpovědností jeho odevzdání se z lásky, kterým mě k mnohému opravňuje, zmocňuje? Jak si vážím toho, že mě přijal do svého života? Co pro mne znamenají naše nejintimnější setkání? Jaké úmysly do nich vkládám? 5. … slibuji, že ti zachovám věrnost… Aby mohlo manželství dosáhnout svých cílů, přiblížit se ke svým ideálům, splnit účel a očekávání…, aby mohlo vůbec existovat a rozvíjet se, předpokládá oboustranné rozhodnutí: Navždy a bez výhrady! Na začátku našeho manželství bylo toto rozhodnutí, dokonce slib! Nepřipouštím si jakékoli pochybnosti o správnosti své volby, resp. nelituji a nechci vzít zpět své slovo – za jakýchkoli okolností? Ani v legraci? Dokážu hájit své ideály o manželství, žádat vždy znovu uctivé vyjadřování o manželovi, chování k němu, např. i mezi kolegy v zaměstnání? Stojím na manželově straně i v situacích, kdy se mýlí apod.? Vyžaduje-li to podpoření jeho autority aj.? (před dětmi i jinými lidmi) Jsem schopen(a) být mu věrný, i když se za něho stydím apod.? Chápu a prožívám, že i manželská věrnost je záležitostí vůle, a ne jen věcí citu nebo rozumu? Jak se snažím věrnost usnadnit svému partnerovi? 6. … slibuji, že tě nikdy neopustím… Partnerovi má být dána důvěra – bezmezná, nevyčerpatelná a nekonečně mnoho možností, příležitostí stát se lepším, růst… Věřím, že je možné s nimi hnout, překonat je, ale nesmím to klást jako podmínku. Musím vycházet z toho, jaký je, ze současné situace, a dokonce ještě více: i v případě, že bude skutečně (třeba dočasně) stále horší. Já nemám právo ho opustit. Jsem si plně vědom tohoto závazku? Opustil jsem svého manžela v jeho nebo společných těžkostech, nepříjemnostech, starostech? V nemoci, v indispozici? Jsem manželem i tehdy, když mi svým zaslepeným jednáním křivdí, ubližuje? Jak se to projeví? Sdílím s ním své radostné, povzbudivé zážitky? Necítí se se mnou často (převážně) sám? Jsem s ním, i když mu nerozumím, nemohu pomoci? Může se mě zachytit, opřít se o mne, když je vyčerpaný, na dně, v krizi, sám před sebou, i před druhými ponížený, zdrcený, zbytečný…? 7. … slibuji, že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti (k tomu ať mi pomáhá Bůh). Manželský slib tedy znamená dvojí: Láska znamená nejen nést společně „bonbónky“ a nést břemena, ale počítat i s krizemi „dočasnými“, neděsit se jich, nevzdát se předem, ale připravit se, zdravě je prožít. A nedopustit smrt manželství sebeláskou – boji nebo nudou. Toto ovšem není v mezích, možnostech člověka. Ale budování manželství je i zájem a dílo Boží! V to věříme. Jsem si toho vědom? Vedeme společný duchovní život? Jak hospodaříme s penězi a časem? Jaký stupeň péče věnujeme svému bytu, oblékání, společenským konvencím? Shodujeme se v názorech, metodách výchovy dětí? Zdá se mi, že nás těžkosti, nepříjemnosti, náročnější situace vzdalují, odcizují a nebo působí přimknutí k sobě, spojení sil, sblížení? Jsem citlivý, vytrvalý, vynalézavý v projevech své lásky? Snažím se zabránit vkrádání nudy, která je známkou úpadku manželství, trvalým stavem, ne krizí? Jsem připraven obětovat všechno? Jsem ochoten čekat trpělivě jakkoli dlouho? Pro motoristy 1. Uvědomuji si, že je auto dopravní prostředek? Nedělám si z něho modlu, své „zlaté tele“? 2. Křesťan, který sedí za volantem, zůstává křesťanem i jako řidič. Nekleje a nebere jméno Boží nadarmo. Chovám se podle toho? 3. Neděle je den Páně. Není to den určený výhradně k leštění a čištění auta. Jak používám svůj vůz v neděli? Používám jej pro radost, vzdělání a zotavení své rodiny? Používám jej pro službu Božímu lidu? 4. Úctu, lásku a vděčnost rodičům nemusím projevovat velkými slovy. Mohu je také někdy pozvat na výlet, zavézt je někam, kam by se jindy nedostali. Mohu udělat radost opuštěným starým lidem ve svém okolí a zavézt je za příbuznými, na poutní místo, do přírody. Jsem někomu jako motorista prospěšný? Jak se chovám ke starým chodcům? K policistům? 5. Hazardní jízda nemívá daleko k sebevražednému pokusu. Jsem-li za volantem, nesmím spoléhat jen na Boží prozřetelnost, ale musím vědět, že odpovídám za život svůj, svých spolujezdců a těch, s kterými se setkávám na silnici. Vím to? Znám a dodržuji dopravní předpisy? 6. Auto je dopravní prostředek. Není to prostředek k navazování známostí ani k vytahování se před osobami druhého pohlaví. Jak se chovám ke svým spolujezdkyním (spolujezdcům), stopařům? 7. Získal jsem prostředky na zakoupení auta poctivým způsobem? Jak získávám součástky, náhradní díly? Nesvádím k nepoctivosti montéry a opraváře? 8. Mluvím i jako motorista vždy pravdu? Jak se chovám při dopravním přestupku, při dopravní nehodě? Nesvaluji vinu na druhé? Nepomlouvám jiné řidiče? 9. a 10. Auto je dopravní prostředek. Nemám je proto, abych vyvolával závist svých sousedů, a je hloupé, trápím-li se a závidím-li, když má můj soused náhodou lepší a silnější vůz. Chovám se i v tomto jako křesťan? |